Dá se říct, že nic. Sedím na hodině nukleárky a evidentně se vůbec nenudím, když tady teď píšu... Jinak nukleárka nemá nic společného a jaderným programem Pákistánu či krizový plánem při nukleární válce. Je to nukleární medicína, která se zabývá diagnostikou rozličných chorob a popř. jejich terapií a to tak, že nechá pacienta spapat nějaký radioaktivní izotop nějakého prvku, a pacient pak září (doslova) a zdejší lékaři to snímají.
Je to vtipnej předmět. Pořád tady lítají vzduchem nadávky typu Bequerel, zářič, pozitron, metastabilní technecium atd. Já si zcela otevřeně z gymplu na téma radioaktivita pamatuju velké kulové. Poslední výkřik byl o přijímačkách a pak takové spíš kviknutí během biofyziky. Ale od té doby jsem se s fyzikou ve škole téměř nesetkala a jestli ano, tak rozhodně ne se zářením...
Pozítří mě čeká zkouška z ORL, což mě tehdy hrozně bavilo, ale když tu zkoušku děláte půl roku po tom samotném předmětu, tak si toho moc nepamatujete, čili se nedá sázet na to, že z hlavy vylovím něco, co jsem pochytila na přednášce, protože nic takového už v té hlavě není! Nu, jdu se radši učit...
Žádné komentáře:
Okomentovat