Norway in a nutshell

Stalo se: 31. července 2012

Hudební úryvek: Edvard Grieg - Svatební den v Troldhaugenu (To je to magické místo, kde Grieg žil a o němž bych se také ráda časem rozepsala. Mimochodem, tento lyrický kus jsem měla tu čest přímo v Troldhaugenu slyšet a bylo to nevýslovně krásné.)

Největšími atrakcemi Flåmu a Sognefjordu vůbec jsou bez pochyby dvě věci: Naerøyfjord, který je zapsán na seznam UNESCO, a železnice Flåmsbana, která je údajně nejkrásnější železniční tratí ve Skandinávii a podle National Geographic patří mezi top 10 v Evropě.

Z Bergenu do Flåmu

Stalo se: 30. července 2012

Po delší odmlce mám konečně zase čas vrátit se k psaní. Má stáž v Bergenu skončila a započala se dovolenková část výpravy do Norska. Snad se mi ve volné chvíli podaří ještě zaznamenat zajímavé momenty pobytu v Bergenu, který byl úžasný a nezapomenutelný, a to po stránce pracovně-vzdělávací i po stránce turisticky-poznávací.

V pátek večer se do Bergenu doplazili po dvoudenní cestě rodiče. S těmi jsem opět proběhla Bergen a okolí ve stylu Bergen card, tentokrát s lehce jiným programem než když jsem si ji koupila sama. V pondělí ráno, což je tedy dnes, jsem sbalila své ležení v Haukelandsbakken a vyrazili jsme na plánovaný okruh po západním Norsku a jeho fjordech.

Poznámka redakce

Ač jsem se z Norska již před 5 dny vrátila, stále ještě tomuto blogu, a především věrným čtenářům, dlužím tunu článků! Ještě je hodně věcí, které chci napsat o Bergenu - o výletních lodí, které tam každodenně přistávají, o samotné Queen Mary 2, kterou jsem na vlastní oči viděla odplouvat, o tom, jak vypadá norské zdravotnictví, jaké jsou tamní pracovní podmínky, o vile Edvarda Griega, o jeho hudbě a odkazu... Prostě chci napsat ještě o spoustě věcí, které se udály do 29. července. Ale chci napsat ještě více o tom, co se dělo 30. července a dál, protože tehdy jsme s rodiči opustili Bergen a vydali se poznávat krásy a taje norské panenské přírody. Dařilo se mi občas ve spacáku napsat nějaký článek, opravdu jich mám několik, ale v kempech bylo dost mizerné připojení k internetu a natáhnout fotky do internetové databáze a následně je vkládat do článku a popisovat byl mnohdy úkol na celou noc, čili jsem to záhy vzdala. Po nějaké době ustalo i psaní článků, neboť na to také nebyl vůbec žádný čas. A tím nemyslím tu klasickou výmluvu, ta dovolená byla tak nacpaná zážitky, že opravdu nebyl čas hodinku až dvě posedět a něco rozumného sepsat. Nehledě na to, že když na člověka z jedné strany táhne zima přímo z ledovce a z druhé strany zase zima z ledovcové řeky, tak ty zkřehlé prsty mají frekvenci úhozů 10 za minutu a čas potřebný k napsání článku se zvyšuje.