Už je to tady. Člověk napíše dva články a už pociťuje ze všech stran tlak na pokračování. No, upletla jsem si na sebe bič. Největší tlak však je má další blížící se dovolená a do té doby chci mít své největší zážitky sepsané. Tak mi nezbývá, než místo večeře zasednout do ušáku a psát... 😄
Druhý den jsme se na Górizu probudili do mírného oparu a trhající se oblačnosti. Posnídali jsme (snídaně nebyla tak opulentní jak večeře, proto se o ní nebudu šířeji rozepisovat) a v 8 vyrazili od chaty na jednodenní túru, neboť další noc jsme měli nocovat opět na Górizu. Naším cílem bylo Monte Perdido. Pro ty, kteří neovládají španělský jazyk (třeba já), to znamená ztracená hora. Ačkoliv se jedná s výškou 3355 metrů nad mořem o třetí nejvyšší vrchol Pyrenejí, ztracená se jmenuje proto, že pořádně odnikud není vidět a je tak nějak ztracená mezi okolními hřebeny.
Druhý den jsme se na Górizu probudili do mírného oparu a trhající se oblačnosti. Posnídali jsme (snídaně nebyla tak opulentní jak večeře, proto se o ní nebudu šířeji rozepisovat) a v 8 vyrazili od chaty na jednodenní túru, neboť další noc jsme měli nocovat opět na Górizu. Naším cílem bylo Monte Perdido. Pro ty, kteří neovládají španělský jazyk (třeba já), to znamená ztracená hora. Ačkoliv se jedná s výškou 3355 metrů nad mořem o třetí nejvyšší vrchol Pyrenejí, ztracená se jmenuje proto, že pořádně odnikud není vidět a je tak nějak ztracená mezi okolními hřebeny.
Svítání nad Ordesou |