Kamila's place: Norway in a nutshell

Stalo se: 31. července 2012

Hudební úryvek: Edvard Grieg - Svatební den v Troldhaugenu (To je to magické místo, kde Grieg žil a o němž bych se také ráda časem rozepsala. Mimochodem, tento lyrický kus jsem měla tu čest přímo v Troldhaugenu slyšet a bylo to nevýslovně krásné.)

Největšími atrakcemi Flåmu a Sognefjordu vůbec jsou bez pochyby dvě věci: Naerøyfjord, který je zapsán na seznam UNESCO, a železnice Flåmsbana, která je údajně nejkrásnější železniční tratí ve Skandinávii a podle National Geographic patří mezi top 10 v Evropě.

Těchto dvou divů využívá norský turistický průmysl do sytosti v rámci atraktivního výletu Norway in a nutshell. Je samozřejmě možné jet železnicí nahoru a dolů a pak plout fjordy tam a zpět, ale tento okružní výlet nabízí oboje a ještě více v jednom dni a navíc za poměrně lidovou cenu ve srovnání s cenami za jednotlivé výlety. 705 NOK za dva vlaky, autobus a loď je opravdu dobrá nabídka. Výlet přes Norsko v kostce se dá absolvovat také z Oslo či z Bergenu, ale tam už se cena zvedá kvůli vlaku z příslušného města až do Vossu.

Naše cesta začala vláčkem, ovšem směr programu si může každý vybrat. Je možno začít také plavbou. Flåmsbana je opravdu poměrně nevídaným technickým unikátem. Na dvaceti kilometrech vláček nastoupá 863 výškových metrů a v nejprudším úseku je gradient stoupání 1:18. Na trase se projíždí 20 tunely, z nichž 18 bylo vyhloubeno manuálně. Bylo by vhodné podotknout, že železnice se stavěla v letech 1923 až 1940 a do roku 1944, kdy byla plně elektrifikována, po ní jezdily jen parní vlaky. Smyslem železnice evidentně tedy původně nebyla turistická atrakce, nýbrž spojení flåmského údolí s hlavním jižním železničním tahem Oslo-Bergen. My jsme měli "štěstí", že ten den do Flåmu přijely dvě výletní lodě - Costa Fortuna a Ocean Princess a obě vypustily své cestující právě na náš vláček, který jinak odjíždí cca každou hodinu a čtvrt. Ale nakonec jsme se vešli a jelo se. Z vlaku se fotit téměř nedalo, ovšem proběhla kochací zastávka u Kjosfossen, čili vodopádu Kjos, což byla naprostá pecka. Sice jsem z té rozptýlené vody ve vzduchu byla celá mokrá a promrzlá, ale zážitek to byl parádní. Však jsem se pak ve vláčku zase zahřála :-)

Lehce historický interiér vláčku

V případě ohně netahejte za záchrannou brzdu - aneb jedna z věcí, kterou opravdu toužíte slyšet na superprudké železnici

Poněkud mocný Kjosfossen

Jako atrakci pro turisty tam pouštěli takovou dramaticky mystickou hudbu a do toho tam tančila nějaká paní divoženka

Hordy z vlaku vyskákaných fotících turistů (v tomto momentě už jich znatelně ubylo, neboť tančící paní odešla)

Horní stanice Flåmsbana se jmenuje Myrdal. Dorazili jsme tam po hodině jízdy. Nic tam vlastně není, jen připojující se železnice z již zmíněného tahu. Dobrá, je tam trochu výhled, ale to je vážně všechno. Počkali jsme si pár minut na vlak do Vossu, ve kterém bylo asi 8 vagonů rezervovaných pro Costa Fortuna. Ten jeden vagon, který byl pak pro všechny ostatní, byl úplně prázdný, takže jsme si mohli volně přesedat na stranu, kde zrovna bylo něco vidět. Cesta do Vossu trvala opět asi hodinu, výhledy na Hardangerviddu byly nádherné.

Flåm - asi tak 2 moh. -> Myrdal - 866,8 moh.

Tato mašinka tlačila vlak zezadu při cestě nahoru a dolů pro změnu bude táhnout. Ani na jedné straně není totiž kde se otočit.

Vlak má 6 vagonů, aby pobral všechny ty turisty.

Ve Vossu nebylo moc co dělat, vzhledem k tomu, že dvě jediné památky jsme viděli už včera, nevědouce, že tam zamíříme druhý den znovu. Pauza byla téměř 2,5 hodiny, čili jsme si koupili zmrzlinu a kafe, prošli se ještě jednou po městě a kolem jezera a pak asi hodinu čekali na lavičce před nádražím, protože tam opravdu moc co dělat není. Já chvíli seděla uvnitř a psala blog.

Nádraží Voss (za povšimnutí stojí to extrémní letní počasí)

Krásný historický hotel

Výhled ze střechy Kulturhusu

Výhled ze střechy Kulturhusu II, v dáli je vidět Vangskyrja

O půl třetí nás naložil autobus s blbuvzdorným nápisem Gudvangen-Norway in a nutshell. Ten jel opět asi hodinu a pan řidič nám celou cestu střídavě norsky a anglicky hlásil, co můžeme z autobusu vidět. Jednalo se především o vodopády. Vrcholem cesty byl sestup ze Stalheimu do údolí Nærøy, takzvaná Stalheimskleiva, což je stalheimská poštovní cesta. Jedná se o nejprudší cestu v celém Norsku a tvoří ji 13 zákrut, které mnohdy otáčely silnici o 360°. Po straně cesty se střídavě ukazovaly vodopády Stalheimfossen a Sivlefossen, na které byla úchvatná podívaná. Mezitím se ovšem rozpršelo, takže fotit přes mokré sklo autobusových oken moc nešlo. Po úspěšném sjezdu do údolí, který někteří členové rodiny při pohledu pod sebe měli problém rozdýchat, již autobus uháněl po hlavní cestě do Gudvangenu, kde na nás čekala loď.

Někde ve spodnější části Stalheimskleiva, pohled do Gudvangsdalen

Lehce rozmazaný Sivlefossen

Jednalo se o výletní loďku společnosti Fjord1, která je obecně hlavním zajišťovatelem přepravy po fjordech, ať už osobní či automobilové, potažmo nákladní. Na lodi mohlo být kolem 150-200 turistů, když si vezmete, že jich určitě jezdí aspoň 5 denně oběma směry, není to zrovna málo, Antone Pavloviči. Trasa lodi byla prostá a sestávala ze dvou fjordů - Nærøyfjorden a Aurlandsfjorden. Nærøyfjorden, jak jsem již předeslala, je jedním ze dvou fjordů v Norsku, které jsou zapsány na seznam světového dědictví UNESCO. Ten druhý, Geirangerfjorden, nás teprve čekal.

Naše loďka

Pan kapitán se směje z okna své lodi Skagastøl

Lodě po fjordech jezdí pod vlajkou norské pošty

Tento kouzelný válec obsahuje člun pro 150 lidí

Fjordy v západním Norsku vypadají poměrně podobně, obzvláště ty hlouběji ve vnitrozemí. Možná by se hodilo zmínit, že oba fjordy, kterými jsme proplouvali, jsou jen bočními, malými fjordy ve východní části Sognefjordu, který je největším fjordem v Norsku a druhým největším na světě. Zařezává se 205 km do pevniny a dosahuje maximální hloubky 1308 m. Dokonce se ani nedá po souši objet, snad ani neexistuje spojitá cesta, protože by to zabralo příliš času. V několika bodech fjordu prostě silnice skončí, naloží vás přívoz a zase vás vyplivne na druhém břehu fjordu, kde silnice se stejným číslem opět pokračuje a většinou rovnou tunelem.

Nærøyfjorden krátce po vyplutí - prostě divočina

V Dyrdalu loď zastavila, aby naložila celého jednoho turistu :-)

Rackové jsou všude

Zpátky k plavbě. Nærøyfjorden je nádherný, téměř neobydlený a nepoznamenaný člověkem. Je jedním z nejužších fjordů v Norsku a pravděpodobně tím nejdramatičtěji vypadajícím. Zajímavostmi fjordu je vesnička Undredal, kde se nachází nejmenší stavkirke ve Skandinávii (podle wikipedie je stavkirke česky dřevěný sloupový kostel). Vzhledem k tomu, že byl celý kostelík zaskládaný lešením, tak o této stavbě nemohu podat žádné svědectví. Snad ještě zajímavější však byla farma Stegen, která se tyčila na kolmé skále 300 m n. m. Stegen je norsky žebřík a farma se tak jmenuje proto, že se k ní dá dostat jedině po žebříku. Co je snad ještě zajímavější, je fakt, že farma je dodnes obydlená! Tamní lidé prý mají hodně dětí, zřejmě proto, že na takovém konci světa není co dělat. Jinak celou cestu pozorujete kolmé skály tyčící se nemilosrdně nad vodou, sem tam nějakou vegetaci, které se podaří uchytit často až ve vyšších polohách, neboť norské hory jsou obecně dosti obroušené jednak stářím a jednak ledovcovými krajinotvornými pochody, a proto zde nenajdeme ostré a rozeklané vrcholky jako v Alpách, nýbrž spíše oblé homole a na těch se stromům daří. Bohužel však déšť, který se spustil již při cestě autobusem, neustal ani na lodi a pro jistotu pokračoval po celou naši cestu. Správný turista v Norsku má v batohu vždy goretexovou bundu, i když vyráží třeba za slunečného počasí při teplotě 25 °C, neboť v Norsku nikdy nevíš. Tedy i my jsme byli vybaveni bundami, ovšem plavba trvala 2 hodiny a za tu dobu člověk chtě nechtě promrzne i v bundě, mikině a termoprádle, neboť pršelo, foukalo a obecně od studené mořské vody taky nejde zrovna teplo. Ale což, statečně jsem vydržela na palubě celou dobu, protože jsem takový fjord viděla poprvé, a tak se nenechám nějakým počasím rozházet, že.