Témeř po roce se vracím k tématu, kvůli kterému tento blog vůbec vznikl. Cestování :-) a zážitky z cizích zemí :-) obého si dnes užiju do sytosti, neboť právě dnes začíná moje další IFMSA stáž. Právě dnes letím do Norska. Nejspíše by se tento den dal klasifikovat jako jeden z nejlepších letos. Přeběhnout by jej mohly maximálně vědecká konference a následně den, kdy jsem pokořila farmakologii. Prostě dnes mám skvělou norskou náladu. Probudil mě lyrický úryvek z Peer Gynta a já věděla, že za dvě hodiny vyrážím na letiště, aby se započal další nezapomenutelný zážitek, který na vždy změní můj život a na který budu do smrti vzpomínat.
13:50 Take off z Prahy byl super. Viděla jsem celou Prahu 6... Džbán, Hvězdu i s oborou, ÚVN, naši ulici, Kajetánku, Motol a pak už se stroj vznesl nad první nízkou oblačnost. Teď jsme někde nad švédským pobřežím. Skandinávie obecně, Dánskem počínaje, má velmi rozeklaná pobřeží. Spousta utržených ostrůvků, hluboké zálivy, ale okolo jsou nížiny, čili do fjordů má Švédsko ještě daleko. Na palubě je WiFi, což je super, tak střídavě koukám z okna a na osmifinále Wimbledonu, které si Péťa zatím úspěšně sama prohrává :-) Nějak mi nedošlo, že low cost nemá v ceně jídlo, už začínám hlady šilhat. Samým cestovním vzrušením jsem ráno dokázala posnídat jen cottage a ceny Norwegian jsou za jídlo na palubě numericky odpovídající těm českým, akorát v jiné měně. Tuším, že toto bude nákupní heslo následujícího měsíce.
Náš let má 30 minut zpoždění, čili přestup v Oslo bude dramatický. Bez zpoždění jsem měla hodinu dvacet, teď budu mít 50 minut. A to musím projít pořádnou celní kontrolou a dokonce si vyzvednout k tomu ten velký kufr, protože letím mimo Schengen a mimo EU. Jsem zvědavá, zda letadýlko do Bergenu počká.
15:05 Začínáme klesat. Zapomněla jsem říct, že letadla Norwegian Air Shuttle mají na ocase vždy nějakou slavnou norskou osobnost. Před námi do Stockholmu letěl boeing s Ibsenem a na našem samoletu je podobizna Maxe Manuse, což byl, nechť se ctěné čtenářstvo poučí, hrdina válečného odboje. Jinak jsem si ještě před přistáním odskočila na toaletu. Při tom přetížení to byl vskutku neobvyklý zážitek!
15:15 Mám čím dál větší hlad. Hrozí, že každou chvíli otevřu kilový pytel M&Ms, který byl za tak neodolatelnou cenu, že jsem tomuto pestrobarevnému destruktoru postavy nemohla odolat. No, budu se radši kochat, jak se blížíme do Norska, tak viditelně přibývá oblačnosti. A právě teď jsme v bílé tmě... Skoro by se mohlo říct, že bloudíme v mlze. Za chvíli očekávám prohlídku petrohradské Ermitáže :-D
17:00 Jsem v Oslo Gardermoen. Zdejší hlavní letiště. Není úplně malé, má 64 gates a rozdělený prostor pro vnitrostátní a mezinárodní lety. Pro ty vnitrostátní je vyčleněno témeř 30 gates!!! Evidentně Norové neradi cestují po zemi, neboť letiště tu má podle pohledu na tabuli každé městečko nad 5000 obyvatel. Já myslela, že jsou celkem 4. Na populaci okolo pěti milionů je ten cestovní ruch opravdu čilý. Ve vnitrostátní bezcelní zóně jsou tisíce lidí. Zapomněla jsem zmínit, že jsem usilovně spěchala na přestup do Bergenu, nervózně poskakovala kolem kufrů (můj tradičně vyjel v poslední várce), na check-in mě málem trefilo při vidině té fronty, no a když jsem se dostala na řadu 20 minut před plánovaným odletem, tak jsem se ptala, zda budou případně chvíli čekat na ty opozdilce, tak mi bylo oznámeno, že plánovaný odlet je plánován na 18:40. Čili posunut o nepatrné dvě hodiny dvacet minut.
Hnána touhou po jídle jsem se vydala okukovat možnosti občerstvení. Doufám, že ceny jsou zde určeny tím, že cestující nemá na výběr. Buď zahluj nebo zemřít hladem. Nakonec nejlevnější varianta byla trafika podobná naší Relay. Výhodné nabídce sandwiche a džusu za pouhých 59 NOK se nedalo odolat. Podotýkám, že svou hotovost jsem měnila v kurzu 3,42 CZK za 1 NOK. Musím ovšem uznat, že sandwich byl plný slaniny a byla v něm alespoň 2 vejce a ten džus chutnal skoro lépe než ten domácí od tatínka. Možná tak to teď bude. Budu jíst sice draze, ale velmi velmi kvalitně. To není tak špatné.
Jdu koukat na druhou sérii Rome, ať mi to čekání utíká.
17:20 Rome ještě počká. New gate, new time. Než jsem stihla rozjet video, hlásili přesun na gate 22. Na tabuli svítí také nový čas. Tentokrát 18:55. Na to, že vzdálenost mezi letišti je 320 km, jim docela trvá vypravit tam nějaké letadlo. Za tu dobu by se dalo doletět tam i zpátky. Brzo se asi vrhnu na M&Ms. Kdo ví, jak dlouho tu ještě budu a navíc jsem z toho zpoždění lehce nervózní. Kdy se sakra dostanu na kolej???
18:25 zpoždění se zkrátilo o 10 minut a každou chvíli začne boarding. Ještě jsem zapomněla říct mé první postřehy o Norsku. Už z výšky je vidět, jak bohatá je to země. Vypadá jak namalovaná. Je tu extrémní bohatství přírodních divů a to jsem zatím viděla jen pahorkatiny. Obrovské plochy tu pokrývají lesy. Mezi stromy velmi často vykukují jezera, zřejmě pozůstatek po době ledové, kdy celé Norsko pokrýval jeden ledovcový masív. Počasí ovšem stojí za to. Během koukání na Řím se za okny přehnaly 2 deštíky. Zaplať pán bůh za goretex :-) Boarding začal, můj příjezd do Bergenu ještě dnes začíná vypadat reálně.
18:50 Sedím v letadle, snad se všichni brzo usadí a poletíme. Čekala jsem nějaké vrtulové letadýlko Káně a ona je to další 737. Já vím, že je to malé letadlo, ale pořád je ta vzdálenost 300 km a navíc těch spojů lítá několik denně. No, prostě jsem v bohaté zemi :-) Yay!
Mám místo hned u motoru, když začne hořet, budu to vědet jako první :-) Jo a toto letadlo hlásá na ocase Aril Edvardsen - Norwegian evangelist. Abyste si nemysleli, že jsou na těch letadlech jen neznámí Norové, tak jsem viděla i jedno "Greta Garbo - Swedish actress" :-)
19:05 Už jsem schovala iPad, aby jakožto elektronic device neinterferoval s přístroji, ale pořád jsme na místě a nic se neděje. U pilota v kabině stojí chlapík v reflexní vestě a něco mu vysvětluje. Doufám, že ještě budem přesvědčit na jiné letadlo nebo co. Aha, promluvil pilot. Nějací dobří lidé nenastoupili ani po výzvách do letadla, ale mají v něm checked in luggage. Takže asi budou hledat ty jejich kufry nebo co :-D Tak už zase koukám na poutavý film o tom, co dělat, kdyby ten motor opravdu začal hořet. Doufám, že nám to pouští, protože jsme těsně před vzletem, a ne proto, abychom si ukrátili krátkou chvíli. Letadlo se hýbe. Hurá!
19:25 Jsme nad mraky a v letu. Právě se mi otevřel mezi nimi první pořádný pohled dolů. Zatím žádné hory, jen zemědělství. Mimochodem zatím suverénně nejkrásnější věc na Norsku jsou jejich pověstné červené farmy rozeseté jak korálky v záplavě zeleně políček a lesů. I ta políčka tady vypadají uklizeněji a bohatěji než u nás. Že jsem v zemi úplně jiné kategorie, je prostě poznat na každém kroku.
19:35 Letíme konečně nad horami, je vidět první sníh. Hardangervidda, největší evropská náhorní plošina, je nádherná i z ptačí perspektivy mezi mraky, nemohu se dočkat, až ji uvidím zblízka.
23:55 Konečně jsem se dostala k tomu, abych si vytáhla klávesnici, dokončila popis dnešního dne, opatřila jej fotkami a publikovala :-) Přistáli jsme cca ve 20 hodin, čili o 3 hodiny později, než byl plán. Na baggage claim my kufr kupodivu vyjel mezi prvníma. Říkala jsem si, že mám tentokrát štěstí, ale to jen proto, že když jsem ho popadla, tak byl celý mokrý, čili moje smůla pro daný let už byla vyčerpána. Z malého bergenského letiště jsem se vymotala asi za minutu a východ mě vyplivl přímo před odjezdovou zastávkou Flybussen, což je spoj letiště-centrum. Hned jsem naskočila, vyplázla 70 kronen za studentské jízdné a užila si za ty prachy 15minutovou jízdu okolím Bergenu. Pak mě čekal ještě přestup a za dalších 10 minut jsem vystoupila na zastávce Haukeland Universitetssykehus Nord :-) V tu chvíli začlo kino, protože kolej jsem tušila podle popisu dříve dorazivších někde na konci toho nemálo prudkého kopce, který se tyčil přede mnou. Startem bylo, že jsem se po schodech se dvěma kufry musela vyškrábat na nadchod a pak zase seškrábat dolů. Následně mě čekal přibližně kilometr dlouhý úsek se stoupáním minimálně takovým, jak je na něj ta značka s dvanáctkou.
Vyškrábala jsem se nad nemocnici a nakonec až ke koleji. Ta tedy vypadá, že je jednou z nejobyčejnějších budov v Bergenu vůbec, ale nakonec jsem příjemně překvapená. Pokoj mám sama pro sebe a před chvílí jsem zjistila, že na něm mám INTERNET!!! Já vím, že to říkám, jako by byl rok 1999, ale původně tu internet vůbec být neměl, jen v nemocnici. Resp. že tu net je, ale jen pro studenty bergenské univerzity. Ovšem k mému neuvěřitelnému překvapení, které mě donutilo nadšením vyjeknout, je tady eduroam :-) A síť eduroam od té doby, co mám blbuvzdorný iPad, kam se to rychle instaluje, používám u sebe ve škole pořád. Ovšem sama jsem nevěděla, že slouží jako login celosvětově, takže já se jala hledat nějakou wi-fi a najednou vidím, že už jsem připojená. No prostě absolutní štěstí :-)
Pokojík jinak je skvěle vybavený - obrovská šatní skříň na ramínka (ta by se hodila, kdybych tu měla nějaké šaty), pak další velká skříň plná polic, pak knihovna, pak police nad postelí, stůl, pojízdné šuplíky, židle, křesílko a hygienický koutek s umyvadlem a skříňkami. Je to všechno zánovní, čistý nábytek. Jala jsem se do těch obrovských úložných prostor vybalovat věci a zjistila, že kufr není mokrý jen zvenku, ale i zevnitř. Jediná věc, kterou jsem neměla v tašce, byl obrovský sloupec oblečení, který se mi do žádné tašky nevešel. Takže jsem trička a kalhoty rozvěšela na ramínka a doufám, aby brzo uschly :-)
Pak je tu společná sprcha a záchod, oboje velmi čisté a na závěr společná kuchyň. V té je sice nakonec nádobí, i když já si pro jistotu vzala svoje, ale po té, co mi Pierre (stážující kolega) popsal, v jakém tu kuchyň našel stavu, tak jsem ráda, že mám svoje ešusky a můžu si vařit v nich :-) A hlavně svůj příbor, kdo ví, co bych z toho erárního chytla.
Je 10 minut po půlnoci a venku to vypadá jak u nás v 9 večer. Přikládám fotku okna, kterou jsem pořídila ve 22:50. Zaplať pán bůh, že si vezu ty spací masky, to světlo je neuvěřitelné :-) Četla jsem o tom v průvodci mnohé, ale že bude až tak bledo, to jsem nečekala :-)
Ty jo, právě jsem si chtěla jít obléct ponožky, že je mi zima na nohy, obhlídla jsem radiátor a ten jde normálně zapnout :-) Tak jestli i ten bude fungovat, tak to tu vyhlásím kolejí roku :-) Jé, on fakt hřeje. Pierre nadával, že je tu hlavně v noci strašná zima a nenapadne ho zkusit zapnout topení, a to je tu od soboty. No, ještě že mě to tak napadlo... Sice mám nový teplý spacák, ale že bych do něj musela lézt v termoprádle, to bych nemusela.
No, jsem prostě plná dojmů a dnešní příspěvek je obzvlášť roztahaný, ale to je tím, že jsem se s přestávkama skoro celý den nudila. Teď jsem si dala sprchu, horkou tak, že kromě mě by ji zvládla tak možná Daenerys Targaryen, vrátila se do vytopeného pokoje, přišla na to, jak uploadovat obrázky v Blogsy a na závěr zjistila, že můj nový spacáček je krásně červený. Venku je takový hezký soumrak a je půl druhé ráno :-) Život je skvělý, jdu spát. Zítra o půl osmé mi začíná stáž :-)
13:50 Take off z Prahy byl super. Viděla jsem celou Prahu 6... Džbán, Hvězdu i s oborou, ÚVN, naši ulici, Kajetánku, Motol a pak už se stroj vznesl nad první nízkou oblačnost. Teď jsme někde nad švédským pobřežím. Skandinávie obecně, Dánskem počínaje, má velmi rozeklaná pobřeží. Spousta utržených ostrůvků, hluboké zálivy, ale okolo jsou nížiny, čili do fjordů má Švédsko ještě daleko. Na palubě je WiFi, což je super, tak střídavě koukám z okna a na osmifinále Wimbledonu, které si Péťa zatím úspěšně sama prohrává :-) Nějak mi nedošlo, že low cost nemá v ceně jídlo, už začínám hlady šilhat. Samým cestovním vzrušením jsem ráno dokázala posnídat jen cottage a ceny Norwegian jsou za jídlo na palubě numericky odpovídající těm českým, akorát v jiné měně. Tuším, že toto bude nákupní heslo následujícího měsíce.
Náš let má 30 minut zpoždění, čili přestup v Oslo bude dramatický. Bez zpoždění jsem měla hodinu dvacet, teď budu mít 50 minut. A to musím projít pořádnou celní kontrolou a dokonce si vyzvednout k tomu ten velký kufr, protože letím mimo Schengen a mimo EU. Jsem zvědavá, zda letadýlko do Bergenu počká.
15:05 Začínáme klesat. Zapomněla jsem říct, že letadla Norwegian Air Shuttle mají na ocase vždy nějakou slavnou norskou osobnost. Před námi do Stockholmu letěl boeing s Ibsenem a na našem samoletu je podobizna Maxe Manuse, což byl, nechť se ctěné čtenářstvo poučí, hrdina válečného odboje. Jinak jsem si ještě před přistáním odskočila na toaletu. Při tom přetížení to byl vskutku neobvyklý zážitek!
 |
| Max Manus |
 |
| Ta tenká věc tam dole je velkolepý Oresundský most |
 |
| Vylétli jsme z mlhy |
Hnána touhou po jídle jsem se vydala okukovat možnosti občerstvení. Doufám, že ceny jsou zde určeny tím, že cestující nemá na výběr. Buď zahluj nebo zemřít hladem. Nakonec nejlevnější varianta byla trafika podobná naší Relay. Výhodné nabídce sandwiche a džusu za pouhých 59 NOK se nedalo odolat. Podotýkám, že svou hotovost jsem měnila v kurzu 3,42 CZK za 1 NOK. Musím ovšem uznat, že sandwich byl plný slaniny a byla v něm alespoň 2 vejce a ten džus chutnal skoro lépe než ten domácí od tatínka. Možná tak to teď bude. Budu jíst sice draze, ale velmi velmi kvalitně. To není tak špatné.
Jdu koukat na druhou sérii Rome, ať mi to čekání utíká.
17:20 Rome ještě počká. New gate, new time. Než jsem stihla rozjet video, hlásili přesun na gate 22. Na tabuli svítí také nový čas. Tentokrát 18:55. Na to, že vzdálenost mezi letišti je 320 km, jim docela trvá vypravit tam nějaké letadlo. Za tu dobu by se dalo doletět tam i zpátky. Brzo se asi vrhnu na M&Ms. Kdo ví, jak dlouho tu ještě budu a navíc jsem z toho zpoždění lehce nervózní. Kdy se sakra dostanu na kolej???
18:25 zpoždění se zkrátilo o 10 minut a každou chvíli začne boarding. Ještě jsem zapomněla říct mé první postřehy o Norsku. Už z výšky je vidět, jak bohatá je to země. Vypadá jak namalovaná. Je tu extrémní bohatství přírodních divů a to jsem zatím viděla jen pahorkatiny. Obrovské plochy tu pokrývají lesy. Mezi stromy velmi často vykukují jezera, zřejmě pozůstatek po době ledové, kdy celé Norsko pokrýval jeden ledovcový masív. Počasí ovšem stojí za to. Během koukání na Řím se za okny přehnaly 2 deštíky. Zaplať pán bůh za goretex :-) Boarding začal, můj příjezd do Bergenu ještě dnes začíná vypadat reálně.
18:50 Sedím v letadle, snad se všichni brzo usadí a poletíme. Čekala jsem nějaké vrtulové letadýlko Káně a ona je to další 737. Já vím, že je to malé letadlo, ale pořád je ta vzdálenost 300 km a navíc těch spojů lítá několik denně. No, prostě jsem v bohaté zemi :-) Yay!
Mám místo hned u motoru, když začne hořet, budu to vědet jako první :-) Jo a toto letadlo hlásá na ocase Aril Edvardsen - Norwegian evangelist. Abyste si nemysleli, že jsou na těch letadlech jen neznámí Norové, tak jsem viděla i jedno "Greta Garbo - Swedish actress" :-)
19:25 Jsme nad mraky a v letu. Právě se mi otevřel mezi nimi první pořádný pohled dolů. Zatím žádné hory, jen zemědělství. Mimochodem zatím suverénně nejkrásnější věc na Norsku jsou jejich pověstné červené farmy rozeseté jak korálky v záplavě zeleně políček a lesů. I ta políčka tady vypadají uklizeněji a bohatěji než u nás. Že jsem v zemi úplně jiné kategorie, je prostě poznat na každém kroku.
19:35 Letíme konečně nad horami, je vidět první sníh. Hardangervidda, největší evropská náhorní plošina, je nádherná i z ptačí perspektivy mezi mraky, nemohu se dočkat, až ji uvidím zblízka.
 |
| Náhorní plošina jak se patří - prostě placatá a hodně vysoko |
 |
| Jezírka zapomenutá v čase |
 |
| Někdy člověk neví, jestli je to ještě jezero nebo už fjord, toto bylo ještě jezero |
Vyškrábala jsem se nad nemocnici a nakonec až ke koleji. Ta tedy vypadá, že je jednou z nejobyčejnějších budov v Bergenu vůbec, ale nakonec jsem příjemně překvapená. Pokoj mám sama pro sebe a před chvílí jsem zjistila, že na něm mám INTERNET!!! Já vím, že to říkám, jako by byl rok 1999, ale původně tu internet vůbec být neměl, jen v nemocnici. Resp. že tu net je, ale jen pro studenty bergenské univerzity. Ovšem k mému neuvěřitelnému překvapení, které mě donutilo nadšením vyjeknout, je tady eduroam :-) A síť eduroam od té doby, co mám blbuvzdorný iPad, kam se to rychle instaluje, používám u sebe ve škole pořád. Ovšem sama jsem nevěděla, že slouží jako login celosvětově, takže já se jala hledat nějakou wi-fi a najednou vidím, že už jsem připojená. No prostě absolutní štěstí :-)
Pokojík jinak je skvěle vybavený - obrovská šatní skříň na ramínka (ta by se hodila, kdybych tu měla nějaké šaty), pak další velká skříň plná polic, pak knihovna, pak police nad postelí, stůl, pojízdné šuplíky, židle, křesílko a hygienický koutek s umyvadlem a skříňkami. Je to všechno zánovní, čistý nábytek. Jala jsem se do těch obrovských úložných prostor vybalovat věci a zjistila, že kufr není mokrý jen zvenku, ale i zevnitř. Jediná věc, kterou jsem neměla v tašce, byl obrovský sloupec oblečení, který se mi do žádné tašky nevešel. Takže jsem trička a kalhoty rozvěšela na ramínka a doufám, aby brzo uschly :-)
 |
| Mé komnaty |
Je 10 minut po půlnoci a venku to vypadá jak u nás v 9 večer. Přikládám fotku okna, kterou jsem pořídila ve 22:50. Zaplať pán bůh, že si vezu ty spací masky, to světlo je neuvěřitelné :-) Četla jsem o tom v průvodci mnohé, ale že bude až tak bledo, to jsem nečekala :-)
 |
| 22:50 :-) |
No, jsem prostě plná dojmů a dnešní příspěvek je obzvlášť roztahaný, ale to je tím, že jsem se s přestávkama skoro celý den nudila. Teď jsem si dala sprchu, horkou tak, že kromě mě by ji zvládla tak možná Daenerys Targaryen, vrátila se do vytopeného pokoje, přišla na to, jak uploadovat obrázky v Blogsy a na závěr zjistila, že můj nový spacáček je krásně červený. Venku je takový hezký soumrak a je půl druhé ráno :-) Život je skvělý, jdu spát. Zítra o půl osmé mi začíná stáž :-)
Publikováno z Blogsy
Žádné komentáře:
Okomentovat