Kamila's place: Kulturně-historické poznávání Bergenu, 1. část

Druhý víkend v Bergenu jsem využila doslova na plno. S Petrou jsme se rozhodly, že si koupíme Bergen Card a co nejvíce využijeme všech výhod, které nabízí. Bergen Card je program pro turisty, kdy si zakoupíte kartičku na 24 nebo 48 hodin, napíšou vám na ni čas a vy po dobu její platnosti máte vstup do velkého množství muzeí zadarmo, do ostatních pak se slevou, také jsou tam nějaké slevy na jídlo či trajekty a nejpříjemnější je cestování hromadnou dopravou zdarma. Logické tedy je, že správný turista se do oněch 48 hodin snaží nacpat co nejvíce zážitků. Karta mimochodem stojí na 48 hodin 260 kronen pro dospělého, 208 pro studenty a bohatě se navrátí již během prvních několika hodin.

Já mám zrovna teď volný den po pondělní noční, a poté, co jsem se vrátila z nahánění Queen Mary 2 po Bergenu, můžu konečně v klidu usednout a víkend pěkně popořadě sepsat. Povídání o lodičkách ještě počká.

Bergen card jsme si zakoupily někdy po půl desáté v informačním centru u rybího trhu. Platnost jsme si nechaly napsat okamžitou a historicko-nábožensko-umělecko-zdravotnicko-hudebně-vzdělávací program mohl začít. Pro zpestření textu a obveselení ctěné obce čtenářské jsem se rozhodla začít doplňovat články pěknou hudbou. Vzhledem k tomu, že píšu z Norska, nemohu začít nikým jiným než Edvardem Griegem, konkrétně jeho Sonatou pro housle a klavír No.1. Stačí jen stisknout tlačítko a pokračovat ve čtení...

Věž Rosenkrantz

První na programu byl areál Bergenhus, vzhledem k jeho příznivé poloze poblíž Bryggenu. O věži a její historii jsem se již zmínila v některém z předchozích příspěvků. Bergenhus je v překladu bergenský hrad, jehož guvernérem byl v 16. století právě Erik Rosenkrantz. Ten na příkaz krále Frederika II. pozval kameníky ze Skotska a nechal postavit tuto věž ve skotském stylu, tak aby byla použitelná k obraně i k bydlení. Do dnešního dne se z vybavení nedochovalo mnoho, spíše se nedochovalo nic kromě holých stěn. Z celé budovy ovšem dýchá historie a genius loci, aby ne, když její základy byly postaveny již ve 13. století. Prohlédly jsme si sklepení, prošly několik podlaží, v nichž byly komnaty i kaple. Jednu z komnat používal i král vždy, když přijel do Bergenu. V přízemí a pak pod střechou byly obranné prvky a vrcholem bylo vystoupání na cimbuří. Měla bych ještě zmínit že stoupání probíhalo po úzkých schodištích, která se nacházela zásadně ve zdi staré pevnosti, tak ta zeď byla široká. Z cimbuří byl pak krásný výhled na bergenský přístav i Bryggen.

Kaple... nebo spíš co z ní zbylo

Co by to bylo za obranou věž, kdyby z ní nemohli lít horkou smůlu a házet vám na hlavy kameny

Historické okno

Náhrobní deska Erika Rosenkrantze a jeho paní

Upoutávka na Håkonshallen, následuje vzápětí

Břidlicová střecha není úplně historická, po 2. světové válce tu totiž bohužel žádná střecha nezůstala

Výhled na lodičky

Výhled na opačnou stranu, tj. na Bryggen

Håkonshallen - Håkonova síň

Z věže jsme se přesunuli do další části hradu a to hradní síně ze 17. století. O její historii jsem se během prohlídky nic dalšího zajímavého nedozvěděla, proto pro další informace odkazuji na jeden z předcházejících článků. Mimochodem vstup do síně stál 60 kronen, dalších 60 kronen by stála věž (a dalších 60 následující muzeum). Čili už během prvních dvou hodin se nám vrátilo 180 z 208 vložených korun. Jinak bych tam asi ani nešla, neboť ten vstup je značně přemrštěný. Jim to možná přijde jako symbolický poplatek, ale za 200 u nás máte snad i nějaký menší okruh po Pražském hradu.

Bryggens museum a Bryggen

Od Bergenhus je co by kamenem dohodil muzeum Bryggenu, které shromáždilo především archeologické nálezy z oblasti přístavu a věnuje se i jeho historii. O vývoji města jakožto centra hanzovního obchodu pro celý sever jsem také již mluvila, tuším, že to vše je již napsáno někde okolo 3. července. V muzeu jsem vývoj lokality nijak zvlášť nesledovala, tak či tak byl výklad často v norštině, a tak jsem si prohlédla spíše vystavené exponáty z vykopávek. Poslední patro muzea bylo věnováno legendě o svaté Sunnivě, která se datuje do doby vikingů. Je to jediná svatá žena v Norsku a písemné zmínky o této světici byly nalezeny až ve Finsku či na Islandu, čili je vidět, že ve své době byla opravdu populární. Nechápu proč, její životní příběh je absolutně nezajímavý a pohádka o překrásné panně, která místo, aby se nechala sbalit urozeným mužem a stala se královnou, se rozhodne zasvětit život Bohu, je stokrát omleté téma :-)

Dochované zbytky starší zástavby, jak jinak než ohořelé

Ono to po těch sedmi požárech ani moc jinak vypadat nemůže

Runové destičky z dob Vikingů

Rekonstrukce, jak Bryggen vypadal v 17. století

Sušené ryby, které "provoněly" celé muzeum

Vzhledem k poloze muzea hned vedle starých skladišť jsme se šly projít i tam, neboť já se například do uliček mezi domy ještě nepodívala a obecně jsme měly dobrý čas, abychom ten den všechno stihly. Bryggen už je v dnešní době především turistickým lákadlem, ačkoliv tam stále sídlí i pár normálních firem. Přízemí domků je vyplněno obchody se suvenýry, sem tam potkáte nějakou šperkařskou dílnu či obrazárnu a nechybí ani restaurace, které mi vzhledem k lokalitě přišly velice levné, tak si nejsem úplně jistá, jaké kvality by to jídlo bylo.

Suvenýr, který skvěle zapadne do každého obývacího pokoje!

Z upravených nákladních vikýřů dodnes visí kladky, snad se ještě na něco používají

Stará dřevěná nebarvená zástavba

Vsuvka

Po prohlídce přístavní čtvrti jsme se jaly hledat oběd. Po téměř hodinové okružní procházce, kdy jsme se snažily najít něco za rozumnou cenu (tj. hlavní jídlo do 150 kronen), jsme to vyhladovělé vzdaly a šly opět do Zupperie naproti Torgetu, kde jsme byli posledně s Eivindem. Pak jsme se přesunuly k prostranství s fontánou, neboť další na programu byly galerie.

Detail jedné z pouličních lamp

Norsko je jedna z těch skvělých zemí, která ctí své tradice, a tudíž tu mají obchody s kroji!

Inu, jiný kraj, jiný mrav. Ale říct někomu, že má IQ houpací ovce, mi prostě tak pěkně nezní.

Bergen Art Museum

Pod tímto pojmem se skrývá hned několik galerií, my jsme si z nich vybraly dvě, které vystavují nejzajímavější autory. 1. z nich byla kolekce Rasmuse Meyera. K vidění zde byli především norští autoři. Expozice začínala několika sály I.C. Dahla, což byl přímo bergenský rodák. Maloval především místní krajinu s poměrně výraznými prvky impresionismu, kladl důraz na počasí, světlo, poměrně věrně dokázal vyobrazit zdejší věčně zatažené, avšak neustále proměnlivé nebe. Další norský autor, Astrup, se v některých dílech pohyboval na hranici kýče. Ono je taky velmi těžké do něj neupadnout, když tu ta příroda vypadá, jak vypadá. Ovšem roztomilé chaloupky a bukolické výjevy si na úbočí těch hor mohl odpustit. Vrcholem galerie je bezesporu nejslavnější norský malíř Edvard Munch. V Bergenu mají celkem 32 jeho maleb, z nichž nejznámější je určitě Madonna, která při mém štěstí byla samozřejmě zapůjčená někam pryč. Ovšem i ostatní obrazy stály za vidění. O některých mohu dokonce říct, že byly krásné, Munch měl totiž minimálně tři naprosto odlišná tvůrčí období, kdy byste neřekli, že se jedná o téhož autora, kdyby v rohu každého plátna nezanechal svůj charakteristický podpis. Ty, které nebyly krásné, byly pak většinou nevýslovně depresivní, ovšem vidět je na vlastní oči je velmi silným zážitkem. Perličkou na závěr byla díla Mattisových žáků, kteří ve své tvorbě rozhodně nezapřeli svého učitele.

Rasmus Meyer Collection, v pozadí Griegshallen

Další díla Dahla, Astrupa i Muncha se pak nacházela i v další galerii jménem Lysverket, která se nacházela hned vedle. Astrupovi bylo věnováno téměř celé přízemí, z čehož až oči přecházely, doslova. O patro výše se pak nacházel nejprve další Munch a pak jiná moderní, především kubistická díla. Perlou této galerie byl jednoznačně Picasso, bylo zde k vidění kolem deseti jeho maleb. Většina z nich zobrazovala ženy a kytary v takřka rozstříhané a znovuslepené podobě, avšak překvapila mě raná díla mistra, která byla až nezvykle realistická. Jeho pozdější tvorba je daleko zajímavější. V nejvyšším patře byla jednak expozice věnovaná bergenské avantgardě minulého století, což byla banda hippíků a celé to vypadalo jak reportáž z Woodstocku, a jednak síň nazvaná Experiment, kde byli vystaveni současní mladí umělci, což byla také nevýslovná katastrofa. Proběhly jsme oboje za cca pět minut a víc jsme ani neměly, neboť už nás čekal další program.

Lysverket

Bergen Akvariet

Posledním bodem sobotního programu bylo akvárium. Jako jediné ze z institucí v Bergen Card mělo otevřeno do sedmi, obecně muzea byla do čtyř, galerie do pěti no a právě před pátou jsme vyrazily do akvária, na které nám tak zbývaly 2 hodiny času. Díky kartě jsme dostaly 25procentní slevu na vstupném, tj. 150 kronen místo 200. Měly jsme to naplánováno tak přesně, že pár minut po našem vstupu do areálu začalo krmení tučňáků.

Místní tučňáci určitě stojí za zmínku, neboť jsem tento druh i přes návštěvu mnoha ZOO a shlédnutí mnoha dokumentů na Nat Geo ještě nikdy neviděla. Pygoscelis papua se česky překládá jako tučňák oslí, anglicky se mu říká Gentoo penguin. Je se svou výškou až 90 cm třetím největším tučňákem po císařském a královském. Je z nich navíc nerychlejším plavcem, pod vodou dosahuje rychlosti až 27 km/h. Žije na pobřeží Antarktidy a na okolních ostrovech, např. na Falklandech. Tito tučňáci snášejí dvě vejce, což bylo vidět i v jejich výběhu, neboť se v hnízdě kolem rodiče batolila vždy dvě mláďata. Mladý muž, který tučňáky krmil, o nich jistě velmi barvitě vyprávěl, ovšem norsky, tak jsem z toho výkladu příliš neměla. Tak či tak bylo zajímavé a zábavné sledovat samotný akt krmení, neboť v tučňáčích zobácích mizely středně velké ryby jak v supervýkonné skartovačce, skoro se to nedalo ani vyfotit.

Pygoscelis papua v plné kráse

Veget na vejcích

Krmení dravé zvěře

Hladové ratolesti nervózně ťukají rodičům do zobáku, aby už jako laskavě začali krmit...

Kromě tučňáků areál disponuje i nádržemi pro tuleně a lachtany, ale k těm jsme se vydaly až na konci prohlídky. Dále jsme pokračovaly dovnitř, kde jsme začaly prohlídku nějprve v sekci terárií. K vidění bylo nepřeberné množství hadů, sem tam nějaký gekon či leguán a v neposlední řadě také stoický krokodýl nilský. Boa constrictor dokonce plaval, což je na takovou vypasenou potvůrku docela výkon. Na Lešné jsem je doposud vždy viděla jen zasukované někde na větvi. Dále expozice pokračovala přes sklípkany až do podzemí, kde začínala akvária.

Nejprve nás čekal tunel skrz největší akvárium, kde si vesele plavaly mimojiné známé rybky z Hledá se Nemo a také několik žraloků. Ti byli asi metr velcí a neustále efektně proplouvali nad hlavami návštěvníků, neboť jenom v horní části akvária, kde se dvě nádoby spojily v jednu, měli dostatek místa k pořádnému protažení ploutví. Hned za tunelem následovalo asi 60 menších akvárií, kde bylo k vidění velké množství mořských živočichů. Zdaleka tu nebyly jen ryby, z žahavců zde bylo množství druhů sasanek, z ostnokožců různě velké hvězdice a ježovky, různé druhy korýšů od maličkých langustek přes krevety až po humry a v neposlední řadě také ostrorepi - živoucí fosílie.

Vosský losos

Zpátky v přízemí nás čekala pro mě skoro největší atrakce, když nepočítám podvodní okna do výběhu roztomilých tuleňů. V obrovských akváriích zde byly ryby typické pro Atlantský oceán a fjordy. K vidění tak byli velcí lososi, mořští pstruzi, tresky, přes metr dlouzí a nemotorní platýzi, catfish a také neustále se točící hejno herringů, které navenek vypadalo jako jeden provázaný organismus.

U východu jsme ještě strávily nějaký čas u lachtanů, ovšem ti pro mě vzácnost nejsou a na Lešné stejně mají lepší a větší výběh. Pak už jsme sedly na autobus, protože se tak či tak blížila sedmá hodina, a jely domů, abychom načerpaly síly na neméně náročnou, ale také neméně skvělou neděli. A já už jdu taky spát, protože je zase půl druhé a ráno chci jít na sál, tak abych se tam někomu nesložila do otevřeného hrudníku. O neděli napíšu zítra!