O jídle, přírodě a jiných slastech

Poslouchám Nohavicu a přemýšlím, co se vlastně dnes událo. Ono toho tedy moc nebylo. Ráno jsem trefila do nemocnice na první pokus, to beru jako dobré znamení. Nemocnice je to ovšem hrozná. Marit mi řekla, že z nemocnice, ve které pracovala předtím, jim pořád utíkali pacienti, protože byla příliš přehledná. Zde se jim pacienti neztrácejí, protože se nemají jak dostat ven :-D Takže asi tolik k hrubé představě rozvržení budov.

Dnes se dále rozvíjely případy dvou pacientů, které jsem dostala za úkol dlouhodobě sledovat. Tomu se sepsí se potvrdilo, že je pneumokoková. Dostal tedy výhodné menu několika antibiotik najednou, aby se co nejrychleji zastavil septický stav. Ke včerejší intubaci dostal ještě nasogastrickou sondu a byl obrácen na břicho, aby se mu usnadnilo dýchání. Řeknu vám, obrátit takhle pacienta, do kterého a ze kterého vede přes deset hadiček, není žádná sranda. Jsou k tomu potřeba 4 sestry a lékař. Skoro jak v nějakém vtipu a la kolik policajtů je potřeba na výměnu žárovky.

Pacient s multitraumatem si vyjel na CT, aby se potvrdila či vyloučila zranění hrudníku a hlavy a jejich vývoj v čase. Pacient se zlepšuje, edém mozku mu ustoupil a tak se lékaři rozhodli, že ho začnou probouzet. Zatím mu jen snížili dávky sedativ a opiátů, pořád je na nějaké nižší terapii, neboť se dá předpokládat, že těch 9 zlomených žeber na jedné straně bude docela bolet. Zítra tedy možná uvidím zavedení epidurálu, což je asi jediná cesta, jak pacienta uchránit před vyletěním z kůže bolestí. Což mi připomnělo legendární scénu ze Scrubs!!!

Už asi v 11 mi lékaři řekli, že je klid a že jdou obědvat, jestli se k nim připojím. Byla to hotová společenská událost. Najednou všichni doktoři i sestry se sešli v Personalrom, což je něco mezi lounge a zasedačkou, je tam plátno, stůl s židlemi i pohovka. Každý vytáhl svůj pytlíček či krabičku z domova a začal si připravovat oběd. Z oddělení tam bylo nachystáno máslo, resp. margarín a nějaké marmelády. Základem norského oběda je totiž chléb. Na milion způsobů. S makrelou v oleji a tomatu, s avokádem, s mrkví, se sýrem, co komu chutná. Ovšem hlavním jídlem je až večeře. Norové prý nemají žádné dotované školní jídelny a říkali, že ani tady v nemocnici se nesmím divit, že jedí sami, jestli jsem byla v kafeterii a viděla ty ceny. Čili i jim to přijde drahé. Já si dnes namíchala salát s těstovinami, hodila ho na váhu a vyplázla 47 kronen, což by bylo v limitu, kdybych k tomu neměla ještě tortila wrap. Hledala jsem totiž nějaké přenosné jídlo, které bych si vzala na oddělení. Nakonec jsem poobědvala wrap a salát si vzala domů, Ingen mi řekla, že zrovna ty saláty jsou tam nejdražší. Plán na zítřejší den tedy je přinést si vlastní chlebík a těch 50 kronen v kafeterii utratím za něco, co bych mohla eventuálně povečeřet :-)

Obědvat s Nory je totiž zážitek. Všichni jsou veselí, družní, povídají si a smějí se. Když jsem se doktorek začala na něco ptát, tak celý stůl včetně sester přešel plynule do angličtiny a povídaly si mezi sebou anglicky a říkaly mi o různých věcech, jak to v Norsku chodí, abych tam jen neseděla a byla zapojená do hovoru. Lidé jsou tu zkrátka úplně úžasní, nemohu si to vynachválit. Jak říkám, zítra si beru vlastní chlebík. Protože jíst často chléb je velice norské, zejména k snídani a k obědu. A já chci žít norsky a navíc chléb miluju, zvlášť ten zdejší, čili ráda přeměním své zvyky. Tělo stejně nechápe, co si má myslet, takže přehození hlavního jídla už jej nevykolejí :-)

Bjørg, jedna z lékařek, je v 6. měsíci těhotenství. Je to třetí těhotná žena, kterou jsem za ty dva dny na zdejších odděleních potkala. Organizace NGO Save The Children zvolila Norsko nejlepší zemí na světě, kde mít děti (v roce 2010, ale věřím, že to platí pořád). Gender-related development index, který každoročně vypočítává OSN zase říká, že Norsko je nejlepší země na světě, kde být ženou. Vidíte tedy, že když je žena těhotná v Norsku, tak se má nejlépe na světě hned za dva. Prostě země zaslíbená. V roce 1993 zde ženy vedly všechny tři politické strany, které kandidovaly do tehdejších parlamentních voleb. U nás o téměř dvacet let později nemáme ani jednu ženu ve vládě. Nejsem žádný genderový aktivista, ale toto mě vskutku zaráží.

Zapomněla jsem říct, že těhotenství Bjørg jsme rozebíraly nad dortem. Pacienti jim z vděku pořád nějaké posílají, čili je tam každý den po obědě dortík a k tomu výborná kávička. Také je na každém rohu džbán nějaké šťávy či vody s citronem, tak si ani nemusím nosit vlastní pití. Servis, kterým si personál vytváří příjemné prostředí a který zajišťují hlavně sestry, je zkrátka bezchybný.

Ani jsem nestihla dojíst dortík, když mě volali, že budou na jedné staré paní provádět tracheostomii. Byla to velká událost pro všechny lékaře, neboť ten den zkoušeli úplně nový kit pro výkon zákroku s balonkovým dilatátorem. Po provedení iniciálního řezu jsem dostala možnost osahat si živou tracheu, což byl docela zážitek. Poté jsem si stoupla za pacientku a bronchoskopem jsem pozorovala výkon v průdušnici střídavě s dohlížejícím lékařem. Nechají mě tady sledovat zkrátka všechno a všechno mi pečlivě vysvětlují. Zkrátka paráda.

Ve 3 jsem vypadla, protože jsem slíbila, že vyzvednu kamarádku na zastávce. Pracovaly jsme spolu v IFMSA a aniž bychom se domlouvaly, obě jsme si vybraly stejné město stáže. Teď tady tedy mám opravdového česky mluvícího člověka! :-) Na to, že jsem tu dva dny se mi už po té češtině teda stýská :-D Na koleji jsme se samozřejmě zakecaly, moje prořízlá huba se nemohla nabažit české řeči a mlela a mlela a mlela. Pak jsme šly na nákup pod kopec, já si koupila další plnotučné mléko a taky makrelu v tomatu, abych měla zítřejší obídek v norském stylu! Ani nevím jak a bylo 9 večer, tak jsem zůstala doma, že se dnes aspoň vyspím.

Foto vrcholu Ulriken, zdroj: http://www.ulrikenopp.no

Zítra má začít krásné počasí. Odpoledne půjdu oběhnout přilehlé jezero, už se těším. Ingen, jedna neuvěřitelně milá sestra, si se mnou odpoledne dlouho vykládala, bavila jsem se s ní hlavně o svých turistických plánech. Vytiskla mi několik map a vyznačila nejzajímavější trasy. Na trasách totiž žádné značení není :-) Zítra tedy běh a v pátek tůra. Má být totiž 24 a jasno. Možná chcípnu horkem, ale vezmu si volno a vyrazím hned ráno. Plán je hora Ulriken, bydlím přímo pod ní. Je to nejvyšší ze sedmi hor obklopujících Bergen. Sedm hor je terminus technicus, norsky de syv fjell, anglisky seven mountains. Ulriken má pro vás možná směšných 643 m n. m., ale kolej je v 50, max. 70 metrech a ta hora má skoro kolmý svah :-) A z jeho vrcholu je údajně "magnificent view", když je hezky. Což bude. Snad. Z Ulriken pak půjdu hřebenovku na další vrchol a pak asi dolů. Výhodou tůry zde je, že vám nehrozí, že zatmíte v horách :-D

Pohled ze zálivu, myslím, že pro začátek je to taková pěkná výzva :-) zdroj: http://www.ulrikenopp.no

Ingen mi také poradila, ať ten kopec nevybíhám. Já na ni zírám proč jako. Ona řekla, že je to místní zvyk, že kopce se nevycházejí, ale vybíhají. Já mám evidentně o běhání jinou představu. I když ten kopec mezi nemocnicí a kolejí je dvakrát horší než vybíhat letenské schody, takže kdo ví, co budu za měsíc vybíhat :-) Ovšem Ulriken se prý dá vyběhnout za půl hodiny. Pozvat takové týpky na Beskydskou sedmičku, tak udělají nový rekord 6 hodin! Já prý budu dobrá, když to vyjdu za hodinu a půl. No, chci se vidět. Na tůře jsem byla naposledy tuším loni, ne-li předloni ve Švýcarsku, takže to nebudu pokoušet.

A právě jsem zjistila, že ta aplikace, ze které mi Ingen vytiskla mapy, je přístupná na App store, stáhla jsem si je tedy. I když pojedou asi jen s internetem. Podle vrstevnic je kolej 50 m n. m. No, to se projdu. Nemůžu se dočkat!

Na závěr ještě přidám nějaké fotky ze včerejška, aby bylo vidět, že tu není jen šedivo. Ta vlhkost naopak ohromně svědčí zeleni! Areál kolem Håkonshallenu byl travnatý a stromnatý jedna báseň!

Krásný buk před věží Rosenkrantz, v Česku by to bezpochyby dotáhl na památný strom

Roztomilý parčík a domeček u Håkonshallen

Alej tamtéž

Asi bude něco na tom, že v chladu všechno kvete později. Rododendrony jsou v plném květu a šeříky právě odkvétají :-)

Zítra snad přidám fotky z jezera, svůj malý foťáček určitě při běhu unesu. Má být sluníčku, držte pěsti! Běh potřebuju jako sůl, na stůl jsem si do mističky nasypala M&Ms, které pokradmu uzobávám a taky jsem už snědla skoro polovinu krabice máslových sušenek! To sladké je za trest, za chvíli budu muset vážně běhat na ten Ulriken :-)

Publikováno z Blogsy