Kamila's place: Den 2. - Jak jsem poprvé byla v nemocnici, v kampusu a na pláži

Noci jsou tu extrémně krátké. Šli jsme spát dost pozdě, ale vstávat musíme dost brzo, jako bychom chodili na 8 do školy. V nemocnici jsem se zdržela poměrně krátce, jen jsem byla představena přednostovi, který je mimochodem velmi laskavý a distinguovaný pán, a lehce jsem si prohlédla oddělení. Pak jsem si ještě za pomoci své kontaktní osoby, Mohammada, vyřídila ID kartu, abych se mohla volně pohybovat v premisách univerzity a hlavně, co je mnohem důležitější, abych se dostala na univerzitní pláž. :-) Mohammad už mi pořádně leze na nervy, pořád kolem mě poskakuje, vykládá mi, jak jsem sexy a říká to i všem okolo, pořád se na mě snaží dělat dojem, nechápu, jak někdo může být tak otravný! Kdyby přede mě postavil postel a svlíkl se do naha, tak by to bylo méně nápadné. Vážně. A pořád mě chce vzít na nějakou písčitou pláž. To tak. Jednak nemám ráda písek a jednak nemám ráda jeho, co bych tam asi tak dělala???

Během vyřizování ID jsem se poprvé podívala do kampusu. Mám 3 základní poznatky:

1) je to nádherný kampus s mnoha orientálními budovami

2) jsou tu úplně jiné rostliny, většinu z nich jsem nikdy neviděla a v kampusu je jich nepočítaně, spíš to tam vypadá jako v arboretu

3) všude, ale úplně všude jsou kočky :-)))

Zpátky v nemocnici se mě ujal docela mladý doktor, který mě provedl laboratořemi a pak jsme se vrhli na práci. Právě mi došlo, v čem je blog jiný než deník. Sem si bohužel nemůžu podrobně zaznamenat, co všechno jsme prováděli a jak to vypadalo :-) Ale bylo super si to prohlédnout a osahat, už se těším, až budou hotové preparáty. Pak jsem se přidala ke skupině rezidentů, mezi nimiž seděl sekundář a vyhodnocovali preparáty. Jsou na to skvěle vybaveni, sekundář ovládá mikroskop a z něj vedou 4 páry dalších okulárů, čili na jeden preparát se může dívat až 5 lidí najednou. Ten lékař mě dokonce průběžně zkouším, takže cítím, že až odsud po měsíci odjedu, tak budu chytrá jak rádio :-) Akorát se zatím moc nechytám, on chce poměrně brzo slyšet diagnózu a mně ještě pořád trvá nějakou dobu, než přijdu na to, co je to za orgán a jaké má části. Ale i na to je čas, např. se mě ptal, jaká část žaludku to je, podle jakých buněk to poznám, kde ty buňky jsou, jestli je tam vidím, co ty buňky dělají... Jednoduše, je to úplně super a cítím, že mi to tady dává hrozně moc! Akorát z toho občas vyjdu jako blbec. Když jsem měla dojem, že jsem konečně poznala diagnózu, tak jsem mu hrdě řekla, že si myslím, že je to bazaliom, tak mi řekl, že ne. Já nechápala, co by to mohlo být jiného a z doktora pak vypadlo, že je to karcinom z bazálních buněk a že bazaliom se už prý dávno nepoužívá... Nebo jsme se dívali na zbytky plodových obalů po potratu a já si nebyla jistá, jestli tady potraty mají vůbec povolené, tak jsem se to bála říct, i když to asi nic jiného na světě být nemohlo... Holt evidentně nejsou tak nábožensky švihlí, jak si o nich pořád ještě myslím :-)

Dost řečí o nemocech. Ve 4 jsem poprosila, jestli můžu odejít dřív, na koleji jsem dovybalila věci a vyrazila na pláž! Vstup mě jako stážujícího studenta něco stojí narozdíl od studentů stálých, ale 3000 lir je méně než vstup na koupaliště v naší obci a to teda tady je ta vodní plocha o něco větší :-) Pro maminku: mami neboj, jsou tam bóje a lana a za ty neplavu. Pomalu už zapadalo slunce, já si trošku pospala (on na to v noci vážně není čas!) a úžasně jsem si to užila. Moře je tak teplé, že to člověka skoro neosvěží, ale plave se v něm dobře, je čisté, plave v něm spousta ryb a na kamenech bydlí hromady mlžů. A taky jsou tu prý medúzy, podle varovných tabulí všude okolo pláže. Já na milé setkání s tímto sympatickým a neškodným tvorem zatím stále čekám.

Pláž s Bejrútem v pozadí

Maják

Slunce pomalu zapadající

Cestou zpátky jsem se chtěla trošku projít po kampusu, ale prolézt ho mi trvalo asi hodinu. Večer je tam ještě víc koček než přes den! Některé se bály, ale za celý den jsem se pomazlila celkem se třemi :-) Tady je lidi akorát nakopnou, čili se nedivím, že ze mě mají strach. A přitom jsou tak krásné, rozhodně nevypadají jako české micky, spíše mají všechny tvar siamek a bezpočet různých barev a variací. Rozhodla jsem se, že každý příspěvek budu zakončovat kolekcí koček zachycených v ten den :-) Ale nejdřív trochu z kampusu...

Luxusní sportovní areál

Takové krásné a velké u nás nerostou

Západ slunce kampusu sluší

Palma!

Všechno je úplně zlaté :-)

A na závěr jeden vyloženě americký kýč na stěně nemocnice při Americké univerzitě v Bejrútu: "Naše životy jsou zasvěceny těm vašim."

Večer jsme strávili jen poklidným a příjemným posezením na koleji. Myslela jsem, že se konečně vyspím, ale někdy kolem půlnoci nám místní studentka řekla, že v -2. patře je tělocvična s volejbalovou sítí, takže jsme do půl druhé hráli volejbal. Jak říkám, tady se prostě nedá spát. (nehledě na to, že ani v tom horku jsem absolutně nemohla usnout)

A na závěr slíbená kolekce koček :-) (budu si je číslovat, ačkoliv vyfocenou mám možná tak třetinu všech, co jsem tu viděla a z nich ještě ne všechny jsou povedené, takže je sem nedávám)