Den 6. - Jak jsem navštívila Národní muzeum v Bejrútu

Ani v neděli se tu člověk moc nevyspí. Je tu toho tolik k vidění, že jsme si dobrovolně domluvili sraz v 8 ráno na snídani a hned poté jsme si stopli taxi a nechali se odvézt do muzea. Tad se té službě říká service a funguje to tak, že vás za směšné 2 000 lir (1 €) dovezou na světa kraj. Jezdí tu i takové větší vozy, kam se pohodlně vejde 10 lidí, a tak jsme se tam naskládali a jelo se.

Pak tu jsou ještě autobusy, které stojí dokonce jenom 1 000 lir, ale ty nemají zastávky a spíš tak libovolně jezdí po městě, takže musíte mít štěstí, aby jel zrovna kolem vás a odmávnout si ho. Zastaví vždy a všude. No, kde jsme to byli. Jo, muzeum! Vylodili jsme se přímo před vchodem a já teda docela koukala, jak je už ta budova zvenku krásná a upravená. V Bejrútu moc takových není. Buď jsou po válce neobydlené a polozbořené nebo mají aspoň ve fasádě kulky, bez nich to prostě není ono.

Mně ta budova skoro připomíná těmi sloupy British Museum, akorát toto je menší. Vevnitř jsme zaplatili díky studentské kartičce směšné vstupné 1 000 lir a mohli jsme vstoupit. Já si ještě hned zkraje pořídila průvodce za 10 000, je to taková moje tradice ve všech muzeích, protože v takovýchto průvodcích jsou vždy všechny významné exponáty krásně nafocené a člověk má pěknou památku. Interiér mě hned na první pohled doslova okouzlil. Velmi decentní, čisté, lehce orientální, pochvala.

Nádherná mozaika přímo před vchodem

Čekala jsem, že se mi bude v archeologicky zaměřeném muzeu líbit, ale že to bude až tak dobré, to jsem teda nečekala. Z exponátů až oči přecházely. Je fakt, že je to muzeum menší, ale o to cennější je ta sbírka. V přízemí se nacházely exponáty z hellénistického a římského období, které zahrnovaly hlavně římské a egyptské umění. Nespočet mramorových soch a reliéfů, zahrnujících výjevy z Tróje či z římské mytologie, zaplňoval celý prostor hlavní síně.

Já vím, že bych mohla použít i fotku, na které třeba nejsem, ale to by pak vypadalo, že jsem to vlastně stáhla a že jsem tam ani nebyla :-) Mimochodem, ten pán za mnou je samotný Hadrián, ale netuším, jak to poznali, když evidentně nemá hlavu ani nějaký podstavec se jménem.

Podle Lonely Planet jedny z nejcennějších exponátů - série mramorových soch malých chlapců

amfiteátr

Tuším, že ten, co drží lyru, je Appolo

Další exponáty byly z Egypta, ale například na sarkofázích byl velmi patrný řecký vliv. Velice mě zajímalo, koho znázorňuje ta staře vypadající socha, ale dozvěděla jsem se jen, že je to kolos.

V prvním patře se nacházely pro změnu malé exponáty, většinou v prosklených vitrínách, proto se to nedalo moc dokumentovat a proto se mi teď hodí, že jsem si koupila průvodce. Nicméně k vidění byly krásné fénické pozlacené bronzové sošky, rozsáhlá kolekce byzantských šperků, které byly nalezeny ve sklepení jednoho z bejrútských domů, jeden z nejstarších idolů na světě z Byblosu, starý 9 000 let, sošky egyptských bohů či různých zvířat, např. hrošíků či býků, různé kovové či zlaté předměty nebo keramika a porcelán. Něco málo jsem z toho nafotila, viz album.

Tak tohle bych taky ráda nosila na hlavě :-)

ještě jeden celkový pohled shora

unsere wunderbare Gruppe

Mimochodem toto focení bylo vážně vtipné, protože tam přišel voják, že nás vyfotí jako skupinku (je autorem i této fotky). Pak mu kluci řekli, ať se vyfotí s námi, on tedy sňal kalašnikova z ramene, protože zbraně na fotkách být nesmí a měl podmínku, že musí ale sedět mezi holkama. Kluci smaozřejmě vysmátí souhlasili, ale když se ten člověk na mě nalepil a ještě mi nadšeně otlapkával moje holé nohy, tak se všichni mohli počurat smíchy. Kromě mě teda :-) Tyhle fotky má tuším Andrej, tak je z něj musím vytáhnout a dodat, protože určitě stojí za to.

Naproti muzeu se tyčilo pár sloupů, doteď nevím, jestli byly staré nebo nové a co měly znázorňovat, ale byly pěkné. Pak jsme se odvezli na jídlo a pak jsme se šli válet celou druhou půlku dne na pláž. Abych náhodou nevypadala konečně trochu normálně, tak se mi nejdřív podařilo připéct se za krkem dopoledne. Na pláži jsem se pak namazala celá kromě obličeje, nasadila si sluneční brýle a usnula. Už dva dny se mi směje každý, kdo mě uvidí, protože velké bílé kruhy kolem očí lemují rudé útvary na čele, líčkách a nose. Díky bohu za skvěle krycí make up Guerlain, ten aspoň trošku zmírňuje moji veřejnou ostudu. Mimochodem ty fleky po prvním nepodařeném opalování už zhnědly. Jsou teď asi o 4 odstíny tmavší než okolí, čili hlavně ty v podpaží evokují, že už jsem se přibližně 3 měsíce nemyla. Asi na tu pláž začnu chodit v burce, už teď mám 10 různých odstínů kůže, za měsíc budu jak řecká mozaika zkřížená s leukodermou. :-)

Zleva: Darinka, Lenka, já, Alenka, Christina a Rita

PS: možná mi tam občas chybí tvrdé y. To proto, že jsem ho nedávno omylem vyrýpla z klávesnici a i přes implantaci zpět už to není, co to bývalo.

PS2: fotky z muzea jsou někde tady.