Dnes mám asi rekord! Je půl dvanácté a já už ležím na posteli a poslouchám nějaký arabský mix pro autentickou atmosféru J Dnes toho na patologii moc na práci nebylo, takový spíše volnější den. Ráno jsem si vyslechla přednášku na téma diagnóza metastáz bez známého primárního nádoru a musím říct, že to bylo velice zajímavé. Líbí se mi, že je tady oficiálním medicínským jazykem angličtina, čili veškeré lékařské debaty probíhají v angličtině. A i když se baví občas arabsky, pořád používají anglické termíny, pozměněné tvary slov jako třeba u nás počeštěná biopsie zde vůbec neexistují.
Zapomněla jsem zmínit, že jsou na mě všichni velmi milí. A musím zdůraznit, že ženy i muži. I mezi rezidenty jsou tu dvě ženy, i když většina žen zde pracuje spíše jako laborantky. Všichni se mě pořád ptají, jak se mi tady líbí a jaká je Praha a jeden lékař říkal, že slyšel, že je to nejkrásnější hlavní město v Evropě. Jedna paní laborantka mi dokonce přinesla i arabskou sladkost, zabalenou do ubrousku, že mi to ráno schovaly, že to prý musím ochutnat J
Výhodou je, že v nemocnici je wi-fi, takže mám přístup k poště aspoň tam, když na koleji mám smůlu. To je asi tak jediná věc, kterou bych svému ubytování vytkla, jinak je to skvělé a dokonce nám tu každý den uklízí. Vždycky si připadám jako 7 trpaslíků po řádění Sněhurky…
Jedna rezidentka mi asi ve 2 řekla, že klidně můžu jít domů. Nenechala jsem se pobízet a asi za 20 minut už jsem si rozdělávala lehátko. Voda je naprosto úžasná. Člověk je sice z toho počasí extrémně vyhřátý, ale voda je pořád natolik teplá, že nemusím trávit téměř žádný čas osmělováním a většinou se rovnou odrazím a plavu. Moře je tu hodně slané a jsem si jistá, že tím pádem i nadnáší více než třeba Jaderské. Dnes jsem poprvé viděla medúzy. Ve vodě tedy ne, ale byla jsem dvakrát upozorněna ze břehu, že je nějaká nedaleko mě. Já v panické hrůze vždy začala prchat, jako by se ke mně blížil žralok bílý, který půl roku nežral, ale medúza mě kupodivu nepronásledovala. Nejspíš toho za pomoci těch svých asi 10 neuronů není schopná. Zaujalo mě však, že chrabrý plavčík se nebojácně vrhal do vody a ty potvory lovil holýma rukama! Ta položená na plocho měřila téměř půl metru, ta na boku takových 30 centimetrů. Vím, že s talířovkou ušatou se asi nemůžou rovnat, ale i tak to podle mě nejsou žádní drobečci!
jellyfish
Hned po prvním okoupání jsem se důkladně (tedy aspoň jsem si to myslela) namazala krémem, protože se chci opálit a ne spálit a ten melanom je prej pěkná sviňa, říkali ve škole. Byla jsem tak unavená, že jsem četbu střídala se spánkem a spalo se mi naprosto úžasně. Není lepší místo pro odpočinek! Akorát jsem večer zjistila, že jsem se nenamazala tak pečlivě, jak jsem předpokládala. Na hrudníku a na rukách se mi bílá místa (či místy už lehce bronzová) střídají s ostře ohraničenými rudými fleky na mých oblíbených místech – okolo plavek a okolo podpaží i na rukách. Vypadám, jako bych měla plošné hemangiomy na 30 % těla. Blbeček k pohledání. Na obranu značky Just musím říct, že natřená místa byla chráněná perfektně, ale ten zbytek to odnesl i za ně. Holt komu není shůry dáno, až se ucho utrhne J
Večer jsme se šli jen tak v klídku projít jako čtyřčlenná československá skupinka. Kolega měl vytipovaných pár mešit, v noci pěkně nasvícených a ještě jsme navíc potkali opuštěnou strážní budku. Přes den tam stojí vždy tvrdý muž s výrazem náčelníka Apačů a v rukou drží nějakou velkou zbraň, čili se k němu bojíme přibližovat. V noci jsme se však mohli vyblbnout, tak jsme tam strávili asi 20 minut focením se.
budka v libanonských barvách včetně cedru na boční straně
Na cestě zpátky jsme potkali extrémně dobře zásobené ovo-zele. Ťamani v Praze se můžou jít zahrabat. Už cestou z nemocnice jsem si vlastně koupila na pláž fíky ve stánku na rohu ulice, ale ty mě velice zklamaly, neboť uvnitř byly spíš bílé než rudé a nebyly ani moc sladké. Hrozny z tohoto obchodu byly lepší, i když si tu cukernatost ovoce vzhledem k počasí představuju pořád ještě trochu jinak. Ale ceny jsou lepší než u nás a mají tam tolik druhů ovoce, že jsem některé v životě neviděla.
Cestou zpátky jsme ještě potkali pěknou, malou mešitu. A pak už jsme se konečně doplazili na kolej a já se jdu konečně aspoň trošku vyspat, protože zítra máme party s prezentací národních jídel a nápojů, čili to nebudu spát asi vůbec :-)
Ranní update: stále mám všude červené fleky a vypadám jako úplný debil.
Žádné komentáře:
Okomentovat