Vsuvka

(napsáno 18.7., ale nedostala jsem se k internetu, abych to mohla publikovat)

Tak začínám užívat blízkého východu plnými doušky J Ležím na koleji v posteli, mám kolem 38 a neustávající křeče v břiše, navzdory tomu, že jsem si proti nim koupila prášky. Mimochodem léky jsou tu o něco dražší než v Česku, ale za to vám prodají antibiotika bez mrknutí oka. Když jsem doma zjistila, že můj lék na diarrhoeu je i podle letáku na předpis a je to zřejmě antibiotikum s desinfekčním účinkem, koukala jsem jak tele na nová vrata.

Inu, zkoušet domácí kuchyni se nevyplácí… Když on byl ten salát tak extrémně chutný, že jsem si nemohla pomoct a pořád jsem si ho přidávala, když jsme v Súru měli tradiční oběd u moře, sestávající tradičně z hromady předkrmů a na závěr nás čekaly výborné ryby. Ale o tom podrobně později.

Štve mě, že jsem zaostala s blogem, ale mám toho poslední dobou tolik, že nevím co dřív. Jsem na sebe naštvaná, protože toto píšu jednak proto, abych měla pěkné zaznamenané vzpomínky a jednak proto, že to přeci jen asi tak pět a půl lidí čte J

Ani z poslední doby nemám moc fotek, na náš poslední celodenní výlet jsem si zapomněla dobít foťák a ten umřel po prvních 20 fotkách. To jsem na sebe byla taky pěkně naštvaná. Ve čtvrtek jsme byli zase v úžasných jeskyních a tam se pro jistotu fotit nesmělo, tak jsem si koupila aspoň leporelo. No, nicméně, teď když ležím v pelechu, tak to můžu dohnat… Od kamarádů si popřetahuju fotky a něco hodím na web J I když jsem právě zjistila, že můj login má nějaký limit a ten se mi asi podařilo přetáhnout, tak moc teď nevím, jak moc se mi bude dařit přetahovat, možná se budu muset omezit na fotky v textu a oželet kompletní upload alb.

Ach jo, včera v noci jsem vážně myslela, že umřu. A popravdě už jsem si to nad ránem i přála, aby už to bylo pryč. Nehorázné křeče v břiše od půl jedenácté do půl čtvrté nepřejete ani svému úhlavnímu nepříteli. No, teď už se cítím trochu líp, i když mám občas takovou malinkou zimnici a pořád ještě teplotu. Navíc mi právě zavolal můj chlupatý kontakt z univerzity, tak se mi ještě přitížilo J Ještě že jsem otrávená, chtěl mě dnes večer pozvat na večeři, aneb všechno zlé je k něčemu dobré!

Poslouchám Adele a přemýšlím, jak se asi mají moji kamarádi, kteří se dnes vydali do města na velké ruské kolo. No, já jsem ráda, že v sobě udržím černý čaj bez cukru a oni mě celý den přemlouvali, abych s nimi šla na nějaký pitomý kolotoč. To zrovna!

Nu, tak se omlouvám sobě i svým pěti a půl pravidelným čtenářům a jdu dohnat dny, které jsem nezaznamenala.