Den na patologii byl naprosto úžasný. Už mě tady znají všichni lékaři, celkem dobře se znám i s rezidenty, s nimiž sdílím Resident's office a perfektně si to užívám. Libanonská kamarádka Tala mi řekla, že mám obrovské štěstí, že patologie je jedno z nejpřátelštějších oddělení v nemocnici a má pravdu, lidi jsou tu prostě úžasní a všichni jsou ke mně moc milí. Jak už jsem psala, mým hlavním tutorem je Dr. Mark Jabbour. Je to chief resident a dává mi neuvěřitelně moc do profesního života. Celý den jsem strávila odečítáním preparátů a probíhalo to tak, že jsem to sama musela popisovat a snažit se přijít na to, co to je. Když jsem neměla páru, tak mi poradil, ale občas se mi stalo, že jsem to poznala na první pokus, to mi vždy řekl excellent a já na sebe byla hrozně hrdá. Mým prvním úspěšným úlovkem bylo, když jsme koukali na štítnou žlázu a já se ptám... Aren't these cells those Little orphan Annie's eyes? And he said exactly! A já byla hrozně pyšná, protože do té doby jsem si připadala hrozně tupá. Navíc z některých těch tkání jsme připravovali preparáty den předtím, takže bylo úžasné to nejprve vidět makro při krájení, osahat si to a pak si to prohlížet mikro. Probíhá to tu tak, že rezident si nejdřív všechny preparáty projde, připraví si papíry a předběžně určí diagnózu a pak přijde odpoledne pathologist, ted něco jako u nás prostě atestovaný lékař a ten preparáty prohlíží a rezident zapisuje popis preparátu. A já vždycky sedím u těch přídatných očí a koukám na to s nimi a hrozně mě to baví. Dr. Boulos je na mě moc milý, vždy se ptá, jak se mám, jak se mi tu líbí a krásně popisuje preparáty, jenom kvůli mě, protože ten rezident to všechno ví, a všechno mi vysvětluje, je to úplně úžasné. Taky jsme s doktorem Khalifahem prohlíželi cytologie z děložního čípku, což jsem chápala asi tak podobně jako Kupkovy či Filovy malby. Gynekopatolog ze mě evidentně nikdy nebude. No, nicméně jsem nemocnici opouštěla v 17:15, protože to bylo tak perfektní, že ačkoliv byl pátek, tak se mi ani pryč nechtělo.
V 7 byl sraz na velkou party, tak jsem si řekla, že ve volné hodince se půjdu projít po Hamra, což je naše část Bejrútu, kde bydlíme a kde je univerzita. Také je to část Bejrútu s nejvíce obchody, je tam i obdoba naší Pařížské se spoustou světových módních značek. Tam jsem ještě nebyla, nicméně určitě ne všechny značky jsou na té ulici. V okolí už jsem zatím viděla Valentino, Vivienne Westwood, Tiffany's, Versace a možná nějaké další. Vždycky vykřiknu nějaké jméno, když ten obchod uvidím, třeba Vivienne Westwood!!! a ostatní se na mě dívají, jako bych znala každého hokynáře v Libanonu, protože většina o ní v životě neslyšela :-) Abych neodbočovala, šla jsem se projít po Hamra, koupila jsem si hromadu točené zmrzliny a prohlížela si ulice a čilý ruch na nich. Vzala jsem si jen velmi krátké pouzdrové šaty, takže jsem každou chvíli poslouchala nějaké povykování či pískání, ale už jsem si na to docela zvykla. Libanonky jsou dost malé, takže svou výškou budím dost velký rozruch. I tak si jdu po Makdissi street a říkám si, tady někde má vlastně Matragi ten svůj salón, když v tom uvidím krásnou, pěstěnou ženu s dlouhatánskou rudou hřívou. Spadla mi brada. Ona zrovna telefonovala, tak jsem ji nenápadně pronásledovala za roh a když se zastavila, tak jsem opatrně přistoupila a ptám se: "Dobrý den, nejste náhodou Blanka Matragi?" (debilnější dotaz to už být nemoh, ale chápejte, byla jsem v šoku)
BM: (usmála se) "No, to jsem."
Chvíli jsme tam stály a koukaly se na sebe, protože já byla pořád v šoku a nevěděla co říct...
Já: "Já se omlouvám, že Vás ruším, ale jsem Váš obrovský fanoušek a zrovna jsem si říkala, že tady někde máte ten salón, na který jsem se chtěla aspoň podívat a v tom jsem Vás uviděla."
Pak se mě ptala, jestli jsem tu na dovolené, tak jsem říkala, že ne, že na stáži, celý měsíc. Ona se však omluvila, že by mě provedla, ale že zrovna hrozně spěchá, takže teď nemá vůbec čas, ale že se mám někdy zastavit :-) Pak mi podala ruku, rozloučily jsme se a já odcházela v podobném rauši, jako kdyby se mi Johnny Depp právě podepsal na břicho...
Toto je značka na stěně domu, který sice vypadá omšele, ale předpokládám, že ona má na jednom místě právě celou svou "dílnu" se všemi švadlenami, vyšívačkami, malířkami a návrhářkami
No, pak jsem teda plynule přešla na sraz na International Food and Drinking Party. Přijel pro nás autobus, který vypadá jako ten Ottův ze Simpsonů. Myslela jsem, dle prvního dojmu, že se to ani nemůže pohybovat, ale brzy jsem byla vyvedena z omylu. Místo na nohy asi 5 cm, sedačky tvrdé, strašný randál, ale byla to sranda.
Dopravní prostředek, který vzdáleně připomíná autobus
Tímto samohybem jsme jeli asi 2 hodiny, až jsme dojeli k letním domu Elieho, což je libanonský NEO. Na velikánské terase již byly nachystány stoly, které jsme brzo zavalili hromadami jídla a alkoholu. My jsme si se Slováky zabrali jeden a udělali z toho takový československý happening, v nabídce byla parenica, korbáčiky, klobásy, salám, bramboráky, slivovica, Becherovka, Fernet a víno. Měli jsme úspěch. I ostatní výpravy se činily, ochutnala jsem hromadu jídla a ochutnala ještě mnohem víc alkoholu... Hlavně 4 druhy polské vodky. Polsko je všeobecně velice fajn výprava, je jich tu celkem 5. Musím říct, že celý areál byl nádherný. Bylo tak několik řadovek, dohromady tam žilo asi 8 rodin, měli pro sebe velký bazén s lehátky, okolo všude nádherné skály a hory, libanonská flóra, hrobové ticho a velmi příjemný chladivý vánek z hor. Dovedla bych si to představit třeba jako zimní sídlo, kam bych utíkala, před českými mrazy.
Na závěr jedna fotečka z večírku, je nás tam taková větší skupinka :-)
Horní řada děvčat, zleva: Anne Marie (FR), Nicole (moje spolubydlící, Brazil), Bouchra (libanonská NORE), já, Rita (SWE), 2 Tunisanky, Alenka (SK), Timea (Magyár)
Dolní řada zleva: Ľubo (SK, Alenčin brácha), Pawel (PL), Adam (další Magyár)
Domů jsme přijeli až po půlnoci, takže jsme se velmi rychle rozešli do našich postýlek, protože druhý den ráno nás čekal sraz v 8, abychom se mohli vydat na celodenní výlet na sever země!
Pár fotešek k vidění zde :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat